Frekvence vibrace vědomí Proč je tolik různých paradigmat (myšlenkových modelů jsoucna) a proč jejich autoři, jejich přívrženci jsou tak výluční a nesmiřitelní vůči jiným modelům jsoucna a jejich autorům, přívržencům, z čehož vyplývají konflikty všeho druhu a všech úrovní? Pochopení principu vzniku různorodosti paradigmat je základním myšlenkovým procesem umožňujícím, když nic jiného, alespoň toleranci k jiným paradigmatům a tím i předcházení možných konfliktů všeho druhu. Vnímání (míněno smyslové i mimosmyslové) by se dalo, zejména pro účely tohoto článku, popsat jako určitá forma rezonance vnímajícího subjektu s vnímaným objektem. Z tohoto pojetí vnímání plyne, že frekvence vibrací našeho vědomí je určující pro rozsah toho co vnímáme, obdobně jako náš zrak a sluch se pohybují v určitém vlnovém rozsahu a přitom horní i spodní hranice tohoto vlnového rozsahu je u různých lidí rozdílná.Frekvence vibrací určitého vědomí určuje, které aspekty boha může toto vědomí vnímat, které aspekty boha mají odpovídající frekvenci a tudíž rezonují s poznávajícím vědomím. Proto všichni vnímáme sice jen některé určité aspekty boha, ale vnímáme tak boha, i když to tak mnozí nenazývají a velmi by se takovému označení bránili.

Protože existuje pouze jeden bůh, který je vším, všichni včetně ateistů vnímáme jednoho boha. Protože však různí lidé mají různou frekvenci vibrací vědomí a tím i rozsah vnímání, každý vnímá jiné aspekty boha, které odpovídají jeho rozsahu vnímání. Vzniká tak dojem, že mnozí vnímají jiného boha, či případně, že vnímají svět, který žádného boha neobsahuje, přesto, že vnímají pouze rozdílné aspekty téhož boha.

Zároveň ale platí i to, že každý z nás má svého boha, protože každý vnímá ten aspekt boha, který je schopen vnímat vzhledem k úrovni svého vědomí (jeho vibracím). Vzhledem k omezenosti našeho vnímání a nekonečné rozmanitosti boha, vnímá každý pouze určitou omezenou množinu aspektů boha a tato množina se zcela nekryje s množinou aspektů boha žádné jiné bytosti. Proto každý vnímá boha alespoň částečně odlišně od ostatních.

Z tohoto úhlu pohledu lze říci, že i ateisté a materialisté mají svého boha, protože oni vnímají ty aspekty boha, které se jim jeví tak, jako by žádný bůh neexistoval.

Ateisté věří tomu, co vnímají, tj. svět neobsahující žádnou „nadpřirozenou“ inteligenci. Rovněž i např. satanisté věří ve svého boha, protože vzhledem k frekvenci vibrací svého vědomí a tím i k rozsahu svého vnímání, vnímají ty aspekty boha, které jiní nazývají satanem. Mnozí jsou opravdu přesvědčeni, že takový je bůh, i když mu říkají satan, nebo Lucifer, protože se lidé sjednotili na takovémto názvu pro tyto určité aspekty boha.

Velká většina lidí (včetně velmi nábožensky založených lidí a na druhé straně zarytých ateistů) je rovněž přesvědčena o tom, že oni vnímají toho jediného pravého boha a protože nejsou schopni vnímat další aspekty boha (ani mimosmyslově) vzhledem k rozsahu svého vnímání, jsou přesvědčeni, že žádné další aspekty boha neexistují. A naše západní civilizace měla a má velmi často tendenci prohlašovat to, co (zatím) není schopna vnímat, za neexistující.

Jen málo lidí je schopno poznat a připustit si, jak nekonečně bůh přesahuje jejich schopnost ho vnímat. A to ještě lidé s touto schopností jsou schopni vnímat boha v mnohem širším rozsahu než ti, co tuto schopnost nemají. Schopnost širšího vnímání božích aspektů však nelze zužovat pouze na vnímání vyšších frekvencí vibrací. I směrem k nižším frekvencím vibrací je bůh nekonečně rozsáhlý. Při pochmurně pesimistické vizi našeho světa si možná někteří nedovedou představit, že v porovnání se Zemí by mohlo být ještě něco nižšího (horšího), což je však hluboký omyl pramenící z neznalosti.

Pro plné pochopení polarity stvořeného světa je důležitá i schopnost vnímat aspekty boha odpovídající nižším frekvencím vibrací. Dalo by se zjednodušeně říct, že čím širší rozsah vnímání, tím větší šance na pochopení polarity stvořeného světa. Proto při tzv. rozšířeném vědomí i vnímání nižších frekvencí vibrací přispívá k celkovému poznání podstaty světa.

Stav rozšířeného vědomí není totéž jako stav změněného vědomí. Stav změněného vědomí může být i stavem zúženého vědomí.

Plné vědomí je možno si představit jako kruhy, které jsou v několika úrovních nad sebou a které se skládají z několika výsečí. Při změněném stavu vědomí se koncentrace vědomí přesune z jedné výseče do druhé. Při rozšířeném stavu vědomí se koncentrace vědomí rozšíří i na další výseč nebo výseče a to i kruhu, který je o úroveň výše nebo níže.

Při získávání informací z takovýchto stavů rozšířeného vědomí se často stává, že informace z odlišných výsečí a to zejména výsečí kruhů různých úrovní vypadají zdánlivě rozporně. Tyto rozpory zmizí při takovém rozšíření vědomí, při kterém jsou vnímány všechny nebo většina výsečí všech kruhů najednou, což je stav blížící se božské mysli. I takovýchto stavů je možno dosáhnout, problémem zůstává, že při návratu z božské mysli do mysli lidské bytosti je mnoho informací nepřenositelných vzhledem k výrazně zúženému vědomí lidské bytosti. Co zůstává je pocit neuvěřitelné dokonalosti a harmonie stvořeného světa.

Jistě není náhodné, že tato civilizace usilovně bojuje veřejně i skrytě, vědomě i nevědomě proti všem prostředkům rozšiřujícím vědomí a naopak podporuje prostředky vědomí zužující jako jsou alkohol, cigarety, televize a konzumní způsob života.

Proč se zdá, že mnoho lidí vnímá stejného boha? To je dáno tím, že pro to, co vnímáme (když můžeme vnímat každý něco částečně odlišného a ani není způsob, jak ověřit to, co vnímá ten druhý) se sjednotil určitý jeden pojem. Pod tímto pojmem ale může vnímat každý trochu něco jiného. Například vjem z určité vlnové frekvence světla můžeme vnímat každý trochu nebo i výrazně jinak (např. barvoslepí oproti „normálně“ vidícím), ale každý to nazve třeba modrou barvou, protože mu bylo řečeno, že vjem této vlnové frekvence světla je modrá barva.

Zrovna tak se to má s pojmem láska. Každý si pod pojmem láska může představovat, a často představuje, něco trochu jiného. Láska k bohu, k sobě, rodičům, partnerovi, dítěti, zvířeti, veškerenstvu, to všechno cítí každý trochu jinak, ale sjednotilo se to pod pojmem láska.

Z pohledu výše uvedeného je možno analyzovat i všeobecně používané rčení, že bůh je láska. Položme si však otázku. Je bůh opravdu láska? Logická odpověď musí být, že není, protože bůh je všechno, to znamená i to, co láska není. Zrovna tak si je možno představit, že některé bytosti si mohou myslet, že bůh je moc. Ale boha nelze redukovat pouze na jeden jeho aspekt.

A protože bůh je všechno, zákonitě musí obsahovat i aspekty, které jsou na opačném pólu než je láska.

Proč tedy tvrdí tolik duchovních učitelů, že bůh je láska? Protože oni rozsahem frekvencí svého vědomí rezonují s aspektem boha, pro který se vžil pojem láska. Proto oni vnímají boha jako nepodmínečnou lásku.

Na druhé straně je i velké množství lidí, které rozsahem frekvencí svého vědomí nerezonují s aspektem boha, pro který se vžil pojem láska. Ti rezonují s aspekty boha nižších frekvencí a boha si mohou ztotožňovat s jinými pojmy než je láska, např. síla nebo moc.

Každé lidské vědomí pracuje v určitém rozsahu frekvence vibrací. Když přichází dítě na svět odpovídá jeho vědomí určitému rozsahu frekvence vibrací. Tento rozsah frekvence vibrací nemusí a dokonce většinou neodpovídá rozsahu frekvence vibrací prostředí, do kterého se dítě narodilo a v němž žije.

Takové dítě do jisté míry pak svoji frekvenci vibrací přizpůsobuje frekvencím vibrací, které se vyskytují v jeho okolí a kromě toho jsou jeho vibrace tlakem okolí přizpůsobovány vibracím okolí. Proto je dítě zpočátku schopno vnímat i to, co jeho okolí není schopno vnímat. Takové vjemy dítěte, které jsou mimo rozsah frekvencí vibrací okolí, jsou pak často tímto okolím prohlašovány za výmysly, nesmysly, sny, halucinace apod. Tím je dítě utvrzováno v tom, že to co vnímá neexistuje a přejímáním těchto názorů dochází u něj k postupnému zužování hranice vnímání. Velká většina lidí má tendenci považovat to, co je schopna vnímat (opět nutno zdůraznit, že jak smyslově tak i mimosmyslově) díky svému rozsahu frekvence vibrací, za jedinou skutečnost (mimo níž nic neexistuje). Jakékoliv jiné vjemy a poznání ostatních, které jsou mimo tento rozsah, pak považuje za halucinace, psychickou nemoc, výmysly, případně dokonce podvod jakýchsi podivínů, bláznů, hlupáků či podvodníků. To se týká i tzv. vědců a jejich „skeptické“ odnože obzvlášť. Při připodobnění celkového vnímání k jedné jeho části, tj. k vidění, tito lidé a „vědci“ zejména tvrdí že neexistuje žádné infračervené a ultrafialové záření, protože oni ho nejsou schopni vidět.

Neschopnost vnímání aspektů boha, které jsou mimo rozsah frekvence vibrací daného vědomí se nemusí netýkat pouze vyšších frekvencí vibrací, ale i nižších frekvencí. Proto mnozí nedokáží pochopit způsob uvažování, motivaci a činy ostatních, protože sami nejsou schopni vnímat nižší frekvence vibrací a tomu odpovídající aspekty boha. Lidé, kteří si redukovali boha na lásku, mají problém pochopit, že bůh je i něco jiného než láska, že je i neláska, a že někdo může rezonovat s tou částí boha, co je neláska.

Ti, co dosáhli vyšších frekvencí vibrací jsou lépe schopni pochopit vnímání nižších frekvencí vibrací, protože si je „pamatují“ z předchozího života či životů.

Lidem, jejichž vědomí se pohybuje v rozsahu nižších frekvencí vědomí se aspekty boha vyšších frekvencí vibrací dají „vysvětlit“ jen velmi obtížně, protože oni přece jasně vidí, že skutečnost, jak je jim popisována taková není. Teprve když se u nic podaří zvýšit frekvenci vibrací, začnou rezonovat s „vyššími“ aspekty boha. Nejlepší pomoc na cestě k poznání boha je pomoc směřující ke zvýšení frekvence vibrací vědomí daného člověka.

Ateisté, materialisté a ortodoxní vyznavači náboženství jako je křesťanství, islám či judaismus (náboženství s personifikovaným dogmaticko-materialistickým pojetím boha) jsou si rozsahem frekvence vibrací vědomí velmi blízcí, vzhledem k tomu, že rezonují se stejnými aspekty boha. Tímto aspektem boha je tzv. hmotný svět, protože obě tyto zdánlivě rozporné skupiny uznávají existenci hmoty a hmotného světa.

Na základě uvědomění si této skutečnosti je snazší pochopit, jak někdo bůže být svým přesvědčením současně např. „skeptický vědec“ a zároveň katolík.

Tři základní pojetí jsoucna: - existuje pouze hmota a celý svět je hmotný a vědomí (případně i vyšší inteligence) je projevem nejvýše organizované hmoty. - existuje hmotný a duchovní svět a od nich oddělený stvořitel – bůh, který stvořil hmotný i nehmotný svět. - vše je bůh a stvořený svět je myšlenkou či bdělým snem boha.

Koncepce pod bodem l. a 2. jsou koncepce vytvořené tzv. západní civilizací a koncepce pod bodem 3. je koncepce vytvořená tzv. východními civilizacemi.

Při přechodu vědomí na vyšší vibrační úroveň zůstává zachována polarita vědomí jako u všeho stvořeného. Tato polarita je však na vyšší úrovni než předchozí a odpovídá svým rozsahem i obsahem frekvenci vibrací této vyšší úrovně. Z toho důvodu jsou i tzv. kladný a záporný pól na vyšší vibrační úrovni a tím i kvalitativně odlišné od kladných a záporných pólů nižších úrovní.

Současná situace se vyznačuje tím, že se rozsahy frekvence vibrací jednotlivých bytostí na Zemi od sebe vzdalují vlivem probíhající polarizace.

V důsledku toho dochází i k vzdalování se „infračervené“ a „ultrafialové“ části spektra vnímání jednotlivých bytostí. Bytosti s nižšími frekvencemi vibrací, tak nejsou schopny vnímat vyšší vibrace láskyplných energií. Ony je prostě „nevidí“. Proto se klidně vystavují velmi silnému vyzařování těchto láskyplných energií, zejména ze strany některých bytostí. Tyto energie však pro ně bývají často příliš silné a dostavují se tak zdravotní problémy.

Tyto zdravotní problémy mají velmi obdobné příznaky jako nemoci z ozáření. Je to velmi (až zarážejícím způsobem) podobné situaci, kdy se začalo pracovat s uranem, aniž se vědělo o jeho radioaktivitě (protože nebyly známy technologie, jak ji vnímat) a lidé dostávali nemoc z ozáření s následky až smrtelnými. Příznaky nemoci z ozáření jsou bolesti hlavy, zvýšené riziko infekce z důvodu narušení imunitních buněk a mírná až střední nevolnost s příležitostným zvracením, lehké symptomy jako vyčerpanost. Imunitní systém je utlumený, nemoci se léčí pomaleji a je zvýšené riziko infekce.

V dlouhodobých dějinách lidstva se do členů vládnoucí skryté elity inkarnovaly i energeticky vyšší bytosti, které byly schopny energie vyšších frekvencí vnímat. V mnoha případech nebyly zájmy těchto bytostí zcela v rozporu se zájmy lidstva jako celku.

V současné historicky významné době (směřující k roku 2012 a s tím spojenému rozhodování o dalším zásadním vývoji na Zemi - vědomí Země) došlo k tomu, že tyto elity si začaly plně uvědomovat, že při pokračujícím vývoji by ztratily své výsadní (mocenské) postavení na Zemi a proto se v této době inkarnovaly do rozhodujících příslušníků elity mocenské typy s víceméně nižšími frekvencemi vibrací, které měly zvrátit vývoj směřující k přechodu do vyššího kvantového stavu vědomí mocí a silou. Po přechodu do vyššího kvantového stavu vědomí Země by tyto síly zcela ztratily možnost výrazně ovlivňovat dění na Zemi, což mimo jiné nevyhovuje ani dalším entitám, které si dělají mocenské právo na Zemi.

Velmi významný je fakt, že tyto bytosti s nižšími frekvencemi vibrací, inkarnované do příslušníků elity, nemají schopnost vnímat frekvenčně vyšší energie (prostě je nevidí) a tím se často dostávají do situace, kdy se ocitají v blízkosti silného zářiče (např. milujících bytostí) láskyplných energií nebo v místech silného pole vysokých vibrací (např. některá místa v přírodě) a ony ho vůbec nevnímají. Proto se u nich potom mohou vyskytovat „nemoci z ozáření“. Samozřejmě se tento efekt netýká pouze příslušníků tzv. elity, ale v podstatě kohokoliv.

Tento jev je možno sledovat velmi názorně na vztahu některých partnerských dvojic. Na počátku seznámení je zdánlivě vše v pořádku. Oba v sobě nacházejí zalíbení a začnou se rodit city a vztahy, jimž se říká láska. Pokud jejich rozsah frekvencí vibrací vědomí je přibližně na stejné úrovni může (závisí samozřejmě na mnoha dalších okolnostech) dojít k rozvoji harmonického vztahu plného vzájemného láskyplného porozumění.

Pokud však je rozsah frekvencí vibrací významně odlišný, dochází k tomu, že bytost s nižší frekvencí vibrací není schopna vnímat energie vyšších vibrací a přidá-li se k tomu i silný cit ze strany bytosti s vyšší frekvencí vibrací, dochází k silnému ozařování „nevidomého“ partnera spojeného s nepříznivými reakcemi, které mají symptomy velmi podobné nemocím z ozáření. Láskou ozářený „nemocný“ partner podvědomě začne chránit své zdraví a snaží se omezit styk s milovanou i milující bytostí, což však má většinou za následek, že „odstrkovaný“ začne milovat ještě více a většinou si vyvodí závěr, že musí vložit do vztahu více láskyplné energie.

Tím, jak vloží do vztahu další energii, zvyšuje i ozařování partnera a zhoršuje i jeho nemoc a následně i jeho podvědomé tendence vzdálit se zdroji ozáření a příčině nemocí. Jen nemnoho senzibilně nadaných jedinců je schopno vztah udržet za cenu přísných rozumových opatření a postupného sbližování frekvencí.

Pokud by Země jako celek přešla do stavu vyšších vibrací v porovnání se současností, mnoho bytostí by vzhledem ke svým nižším vibracím mělo problémy (až po základní otázky přežití), což se týká jak pozemšťanů tak i mimozemšťanům a trpělo by nemocí z ozáření“.

Proto tyto bytosti s nižšími vibracemi (pozemšťané i mimozemšťané), které jsou si vědomy této situace, soustřeďují všechny síly k tomu, aby tomuto přechodu zabránily. Situaci jim však komplikuje skutečnost, že oni často „nevidí“ proti čemu a komu bojují, případně před čím by se měly chránit. Možná že i tím se vyrovnává jejich značná převaha na poli hmotných mocenských prostředků.