Mému tátovi i Evě Steinerové vděčím také za svůj současný pozemský (dočasný) příbytek. Když jsem si kupoval byt v horské lokalitě, která mě oslovuje, věděl jsem přesně, že "TO JE TEN PRAVÝ". Oba dva již byli "po smrti", přesto mi dokázali pomoci tam "ze zhárobí". Ono to ve skutečnosti není záhrobí, jsou to nádherné světy, jimž se zdaleka nemůže vyrovnat tato bláznivá planeta, plná násilí, zloby, závisti, záště, a kde láska postupně začíná mezi lidmi ztrácet svůj pravý význam. Pokud jste alespoň trochu duchovně "zralí", jistě dokážete následující řádky plně chápat. Ostatně, asi byste tento web vůbec nezačali číst, kdyby vás neoslovil, a zdál se vám "přitažený za vlasy", poněkud vzdálený běžnému materialistickému chápání současné pozemské "reality".

Můj byt je umístěn na fantastickém místě s překrásným výhledem do horské krajiny, ale podstatné je něco jiného - ten sled souvislostí, jež právě mou osoubu spojují s mým tátou a s Evou. Eva mě nepřestala milovat v podstatě nikdy, a čím déle jsme spolu v kontaktu (v současnosti telepatickém), tím větším plamenem naše láska plápolá.

Byt prodával makléř, který se narodil přesně v den narození mého táty - 6. listopadu.

Soused, který mě spolu se svou ženou první den po nastěhování přivítal natolik srdečně, že mi to vyrazilo dech, se jmenuje jako můj táta - František. Jeho žena je Agnieszka (rodačka od Bardejova). V lázních Bardejov, v Prešově a na dalších místech východního Slovenska jsme s tátou prožili nejkrásnější dovolenkový pobyt v mém životě. Agnieszka je v českém ekvivalentu Anežka a někdy Anna. Anna se jmenovala i moje babička - tátova máma.

Můj táta se narodil ve znamení Štíra, soused ve znamení Raka - oba vodní (citlivé) znamení. Agnieszka se narodila ve znamení Berana, moje babička Anna rovněž.

Od Agnieszky jsem se dozvěděl, aniž bych dal k těmto informacím nějaký popud, že mají v rodině samé Luboše, že je to u nich nejrozšířenější mužské jméno. A právě Luboš Krejza byl můj největší kamarád z dětství, který byl naším sousedem v domě, kde můj táta s babičkou bydleli - v Buštěhradě.

Mí současní sousedé mají dvě dcery, obě ve znamení Panny. Luboš Krejza se také narodil ve znamení Panny, takže tu mám téměř takové podmínky, jako kdybych současné bydlení považoval za ekvivalentní životu v Buštěhradě.

Každý den slyším od mého domu cca 1 km vzdálené výstřely z malorážky - biatlonové střelnice a střelba ze vzduchovky byla mým, Lubošovým a tátovým největším koníčkem v době dospívání (více se dočtete v roce 1985).

Město, kam jsem se nastěhoval, má přibližně stejný počet obyvatel, jako Buštěhrad, a jeho název rovněž začíná písmenem B. Číslo domu je přesně takové, jaké potřebuji ke svému dalšímu vývoji - je totiž trojnásobně zesíleno číslicí, která jako jediná mi schází v numerické mřížce, a jejíž vliv ve svém životě obvykle nacházím u svých partnerek (stejně jako jsem nalezl u Evy Steinerové). Název ulice souvisí s Vesmírem poměrně nápadně, resp. souvisí s jedním z našich nejvýznamnějších spisovatelů. Má současná práce také má co do činění s prozaickou tvorbou, takže mi jméno ulice rozhodně není cizí.

A na závěr pořádná pecka - kdybyste se podívali do katastru nemovitostí na vlastníky tohoto bytového domu, zjistíte, že všichni jsou starousedlíky, a že jejich trvalý pobyt je vázán k tomuto místu. Až na jednoho. A teď se podržte - jeden vlastník bytu bydlí v obci Volduchy. Volduchy jsou vzdáleny jen cca 5 kilometrů od Chrástu u Plzně, kde jsem se 3. srpna 1991 na vodácké výpravě po Berounce (více viz rok 1991 v mém vyprávění) seznámil s Evou Steinerovou, a kde se začal můj život vyvíjet jako dokonalá cesta k sobě, ve spirále, jejíž součástí se stala i Eva. Právě ona má velkou zásluhu na tom, že jsem tam, kde jsem, a že jsem také takový, jaký jsem. Je mým strážným andělem. Kdo si je alespoň trochu vědom, že lidská duše je nesmrtelná, a že naše láska až za hrob stále trvá, ten to pochopí. Ostatním lidem, věřícím na zkázu osobnosti zánikem fyzického těla po "smrti" to asi stěží vysvětlím.

EVA STEINEROVÁ - MÁ OSUDOVÁ LÁSKA

Eva Steinerová mi neposílá pouze "zprávy z nebes" jako odpověď na můj popud, ona sama se také aktivně angažuje tak, aby mi připomněla události, které nás tu spojovaly. Komunikuje se mnou nejen telepaticky, ale také prostřednictvím e-mailu a dalších elektronických médií. Jak to celé funguje, lze stěží vysvětlit slovy, a bude to opět chápat spíše takový člověk, co má již alespoň základní povědomí o duchovních záležitostech, na určitém stupni VĚDOMÍ (SEBEVĚDOMÍ):

7. srpna 2020 přesně v 18:30 hodin jsem zjistil na webu, který pro kamaráda spravuji po datové (obsahové) stránce, že se někdo na tomto webu zaregistroval a přidal do databáze kemp ve Zbečně

Součástí popisu kempu jsou také fotografie a mezi nimi jedna s kopretinami v popředí. Eva milovala (a miluje stále) kopretiny, jsou to její oblíbené květiny.

Shodou okolností právě 7. srpna 1991, přesně v 18:30 jsme zakotvili ve Zbečně v kempu a poté putovali přes most do Újezdu nad Zbečnem k Pokorným na chatu. A zbečenský kemp přidal do databáze člověk jménem Roman Aleš Čížek.

Přibližně týden před tím mi na ptačí krmítko na balkoně začali létat ptáci, které jsem dosud nikdy neviděl, a jeden z nich vždy přilétl přímo na zábradlí proti mně, jako by byl ochočený, byl ode mne vzdálený asi 30 cm, vůbec se mě nebál, ani když jsem se zvedl a začal se pohybovat. Zajímalo mě, co je to za ptáka a snažil jsem se zeptat Evy v telepatické komunikaci. Získal jsem odpověď: Je to Čížek lesní, ověř si to na Internetu. Ověřil jsem si to ihned na Wikipedii a opravdu - byl to Čížek.

(Mimochodem, Roman má svátek o dva dny později, a právě v tento den jsem se rozhodl, že svůj život s Evou spojím, ale nakonec jsem dal přednost svému závazku - synovi Alešovi, jenž se ovšem narodil v manželství s ženou, kterou jsem ze srdce nemiloval, a naše manželství se stejně po dvou letech rozpadlo. Takže Roman Aleš Čížek - vše má přesnou souvislost a spojitost, jako skládačka mozaiky. Když dokážete ve svém životě přijímat a dekódovat taková mozaiková poselství, jste na dobré cestě k pochopení základního vesmírného klíče - totiž k tomu, že vše souvisí se vším, všichni jsme součástí jednoho celku, vše je navzájem propojeno, a všichni jsme vlastně dokonalé duchovní vědomé bytosti - láskyplné bytosti. AMEN)