Že neexistuje jen tato jediná planeta, kde je život, již není žádným tajemstvím. Ve věku "Vodnáře" už si mnozí z nás uvědomují skrytou pravdu, která byla lidem po staletí pečlivě maskována, a nyní je čas k probuzení. V roce 1991 jsem poznal "ženu svého života" a i přesto, že nás "osud" zavál daleko od sebe, nakonec se ten bezpečný přístav stal pro mou kymácející se loď v rozbouřeném moři tím, po čem jsem vždy toužil. A vůbec nezáleží na tom, že jsme "prozatím a dočasně" od sebe vzdáleni desítky světelných let, vesmírem lze cestovat a překonávat vzdálenosti velice rychle, bez ohledu na fyzikální omezení, to věděl již Albert Einstein a snažil se nám to všem srozumitelně sdělit.

Na následujícím příkladu mého života bych vám rád objasnil některé situace, abyste svůj vnitřní hlas nezatracovali, nepokládali jej za halucinace, neboť skutečně existuje, a chce-li vám něco sdělit, je to míněno s upřímnou touhou a láskou. Láska je ostatně jediná síla ve vesmíru, kterou nelze ničím zničit, a jsem rád, že to vím, že vám to mohu říci, a že už teď tuto informaci máte v podvědomí, a bude vám URČITĚ někdy nápomocná.

EVA STEINEROVÁ - MÁ OSUDOVÁ LÁSKA

Mé poděkování patří Evě Steinerové, je to výjimečná bytost. Děkuji jí z celého srdce, že mě miluje, že se mi věnuje, že mi obětuje svůj čas, že se snaží mi pomáhat s kdejakou blbostí, že mě uklidňuje, když jsem rozrušený, že mi dodává kuráž, když jsem zbabělý, že mi pomáhá orientovat se v něčem, když jsem dezorientovaný, a že mi pomáhá vrátit se tam, odkud jsem přišel. Eva se nejvíc ze všeho těší na okamžik našeho setkání, zvláště pak na chvíli, kdy spatří mojé já v mém současném těle. Tento okamžik považujeme oba dva za určitý zázrak, za něco nepopsatelného, co jen stěží můžete emocionálně vyjádřit slovy. Je to asi jako, kdyby se na prahu rodného domu náhle objevil před svou ženou po desítkách let propastného odloučení voják, co se vrací u válečné linie, kde se doopravdy střílelo, kde to bylo nebezpečné, a hlavně, že už je po všem, konec války, konec odloučení, jsme zas doma, v láskyplném objetí.

Těch "náhod" v mém životě v době od roku 2002 až do současnosti (2020) bylo až příliš. Byla do nich aktivně zapojena právě Eva Steinerová a o to zajímavější to bylo díky faktu, že jsem o její smrti neměl ani zdání. Domníval jsem se (až do roku 2017), že pravděpodobně žije se svými rodiči, nebo se svým manželem, a má nejméně tři děti.

Byla to jedna z nejkrásnějších dívek v kladenském okrese, a to nejen fyzickým vzhledem, nýbrž především svým otevřeným srdcem a postojem vůči pravdě a moudrosti. Nebyla to "obyčejná" holka, co se na vás přilepí kvůli malicherným nesmyslům, jako je svalový fond, tvář manekýna, tučné konto, moderní oděv, sportovní vůz a skvostná nemovitost.

Eva vnímala již tehdy, v roce 1991, svým srdcem a bylo to z jejího nitra cítit, resp. cítil to každý, kdo je rovněž otevřený, kdo vnímá skutečné hodnoty, a kdo se nenechá zmítat prázdnými vášněmi. Svůj postoj dala výrazně najevo vůči některým svým spolužákům (nebudu je záměrně jmenovat), snadno odhalila, kdo se nechá zlákat vidinou bohatství a zaprodá svou duši falešnému systému.

Již na vodácké výpravě jsme byli k sobě přitahováni jako magnet - to nastane vždy, když se na obzoru objeví duše, co rezonuje s tou vaší, na shodné frekvenci vědomí. Přitažlivost není dána ani tak fyzickým vzhledem, jako vnitřní nespoutanou krásou a takové bytosti se k sobě chtějí přiblížit, být si na dosah, a ještě blíž, a ještě blíž. Chtějí to udělat hned teď!

My to téměř udělali. bylo to poslední den, kdy jsem navrhl, že spolu strávíme ještě dva volné víkendové dny, ale vzhledem k mému manželskému závazku (o němž Eva nevěděla), jsem to včas zbrzdil. A co se stane, jestliže ti dva po sobě touží, chtějí být blízko sebe, opravdu na dosah, a přesto se musí oddělit? Dříve nebo později přijde chvíle, kdy k tomu stejně dojde. Taková přitažlivost je mocná a silnější, než gravitace. Dvě duchovní bytosti touží splynout v jednu, stát se znovu jedním celkem, ačkoli každá vnímá vše sama za sebe, a přesto je součástí i té druhé. Je to nepopsatelně krásný zážitek, ten nejkrásnější, jaký vůbec existuje.

Setkání s Evou mi bylo inspirací a hnacím motorem při psaní kroniky z vodácké výpravy. Byl to svým způsobem na tehdejší dobu a mé vyjadřovací schopnosti a dosavadní zkušenosti soubor pocitů a vjemů, co převážil nad strohým vyjádřením popisu událostí, s nimiž se můžete setkat v učebnicích dějepisu. Nešlo vůbec o to, kdo se na jakém jezu "udělal", nýbrž o energii té doby, o svobodný nespoutaný život, o touhu poznat sama sebe skrze druhé.

Evina moudrost mi ovšem vyrazila dech, bylo jí sedmnáct a vnímal jsem, že si v životě prošla něčím, co jí poznamenlo zkušenostmi, jako kdyby uběhla maratonksou trať. Nebyl jsem daleko od pravdy, ona na té trati opravdu byla, musela běžet, neměla na vybranou. Měla za sebou již první zkušenosti s drastickou léčbou leukémie, ovšem o její nemoci nevěděl nikdo. Neprozradila to ani mě, a měla k tomu několik příležitostí.

Setkali jsme se spolu celkem třikrát, poprvé na Berounce, podruhé jsem jí přivezl kroniku k přečtení a potřetí jsem si ji vyzvedl. Třetí setkání bylo nejkrásnější, bylo to u nich doma, navečer, seděli jsme v kuchyni s její maminkou u jídelního stolu a nakousli společné téma mimozemských civilizací a posmrtného života.

Zatímco Eva si mě v srdci uchovala a koncem téhož roku mi odeslala vánoční pohlednici, já se věnoval svým povinnostem a mé dosud nejsilnější milostné prožitky jsem odložil ad acta, zkrátka jsem je zasunul kamsi do podvědomí.

Ačkoli jsem se domníval, že tím to všechno skončilo, bylo to přesně naopak. Tím se roztočil vesmírný kolotoč událostí. V roce 1999 se objevilo norské trio A-HA v Chrástu u Plzně a Pal Waaktar vytvořil skladbu určenou pro mě, abych jí včas zachytil, dekódoval, rozpomenul se na rok 1991, na naše osudové setkání, a obnovil opětovné láskyplné propojení dvou milujících se, shodně rezonujících duší. Skladbu jsem skutečně dekódoval, sice až po 15 letech, ale povedlo se. Zarážející na tom je fakt, že tři Norové, kteří žili celý svůj život ve Spojených státech, se najednou, zčistajasna objevili v České republice natáčet album s vesmírným názvem Minor Earth, Major Sky, s kabinou letadla Boeing B 737 - 500 (údržba tohoto typu letadla se provádí v hangáru F, kde jsem v té době pracoval) na titulní stránce. Ale oni nenatáčeli ten úvodní klip alba "někde v Česku" - oni byli přímo v Chrástu u Plzně, kde jsme se s Evou začali před osmi lety seznamovat, abychom rozjeli svou pozemskou pouť. Skladba byla na jejich albu osmá, osmička je i Evino životní číslo. V textu skladby Thought That Ist Was You je dokonalý vzkaz, který nemůže vůbec nikdo pochopit, pouze ten, komu je určena, v tom je celý ten vtip - je to slovosled zdánlivě nesmyslných událostí, na sebe nenavazujících a vytržených z kontextu. Byl to v té době druhý vzkaz od Evy, ten první přišel již v roce 1995, kdy jsme byli s mou partnerkou Jolanou opět na Berounce, a přenocovali pod hradem Krašov, kde jsem u jezu Bohy vnímal Evinu vnitřní i vnější krásu, a na Darové, kde jsme poprvé zažehli silnější plamínek naší lásky.

Já se ovšem utápěl v depresích po rozchodu s Jolanou a mé vibrace poklesly natolik, že jsem se neustále vracel do Jolaniny blízkosti, a namísto rozpomenutí na Evu, jsem se rozhodl dát šanci Petře Kapkové. Petra je úžasná bytost, vnímal jsem ji jako smělou Vodnářku, co mě provede životem tak, abychom spolu dosáhli vzestupu vědomí, ovšem neproudilo to mezi námi tak, jak bych si představoval. Cítil jsem to celou dobu, přesto jsem nebyl schopen se rozpomenout na to, resp. na toho, na koho bych měl, a kdo po mé blízkosti toužil, a kdo mě volal.¨

S Petrou jsem se nakonec rozešli, věděl jsem, že tento okamžik přijde, a na scéně se objevila Aziza, která mi poskytla zázemí a potřebný klid se s tím vším vyrovnat. Přesto jsem stále někoho hledal. Věděl jsem, že tu hledám nějakou brunetku s modrýma očima, uvnitř jsem stále cítil, že mě někdo takový k sobě přitahuje a volá.

Eva mě k sobě přitahovala v podobě brunetky, kterou získala po svém opuštění stávajícího pozemského těla, já ovšem o této skutečnosti neměl tušení a obracel jsem pozornost na tmavovlasé pozemšťanky v domění, že mi některá z nich má co říci.

Poznal jsem díky své touze dvě takové, Ivu M. a Janču Kadlecovou, obě jsou to "staré duše", velmi zkušené a vědomé a setkání s nimi mě obohatilo mnoha krásnými prožitky. Opravdu krásnými, i když mezi námi nedošlo k žádnému sexu. Iva M. mi sama od sebe přinesla filmy "Mluv s ní" a "Drabonfly" s Kevinem Costnerem. Oba filmy se zabývají přesně tím tématem, abych pochopil, že ke mně někdo ze "záhrobí" promlouvá. Stalo se mi totiž o pár let později to samé, co se přihodilo ve filmu Kevinu Costnerovi. byl jsem náhle ve stejné situaci, jeho volala zesnulá žena a mě volala "zesnulá" Eva.

Koncem roku 2004 došlo v ČSA k bouřlivému nárůstu působení negativních sil v čele s panem Tvrdíkem, a potřeboval jsem včas "opustit potápějící se loď" a zakotvit někde, v bezpečnějším přístavu. Podařilo se mi to díky přátelství pozitivně naladěných bytostí a později jsem vysílal do vesmíru prosbu, aby mi někdo pomohl a poskytl mi informace ohledně stravy. Prosby jsou vždy vyslyšeny, cokoli vysíláte, se vám vrací. Odcestoval jsem do Opavy a získal potřebné informace o stravě v takovém rozsahu, jaký by mi mohl mnohý z vás v dobrém slova smyslu závidět. Měl jsem možnost proniknout do nejhlubších hlubin Tradiční čínské medicíny, veganství, makrobiotiky, účinků šťáv (Norman Walker), raw stravy, až se mi podařilo provést to, na čem jsem potřeboval zapracovat.

Víte, že každý máme minimálně jednoho anděla strážného, který s námi komunikuje, pomáhá a radí? V té době to byla Eva Steinerová, ona si můj život promítla do nejmenších podrobností a začala mi pomáhat. (Několikrát jsem od ní uslyšel informaci, že kdyby si byla tehdy vědomá, jaký ve skutečnosti jsem, a proč jsem její lásku odmítl, že by neváhala mě vyhledat a pokusila by se o navázání opětovného vztahu i s vědomím, že jsem muž se závazkem.)

Poprvé mi Eva pomohla, když oslovila dívku, co mi pomáhala se stravou, podruhé, když bylo třeba změnit pronájem a šlo o ubytování v centru Opavy. Měl jsem to do nového zaměstnání pět minut pěšky, práce se mi stala koníčkem, věnoval jsem se stravě a postupoval v práci na sobě. Třetí silný impuls z její strany byla paní Eva Steinerová, která si ve firmě, kde jsem pracoval, nechala sestavit počítač. Neznal jsem její jméno (to věděl jen můj šéf), já se jen staral o technické záležitosti, přesto jsem byl několikrát vyslán k nim domů, abych se postaral o reinstalaci systému. Bylo to nádherně sehrané, neboť jsem musel dojít až ke kinu Mír a zazvonit na zvonek se jménem Eva Steinerová. (Později jsem dle výtahu z matriky zjistil že v Opavě jsou pouze dvě ženy s tímto jménem, ta druhá je paní v důchodovém věku). S paní Evou Steinerovou jsem se seznámil blíže, její syn mi nosil různé pamlsky, bylo to vždy milé setkání, chodil jsem k nim domů rád, vždy jsem si tam odpočinul a cítil se tam příjemně. V tu chvíli se vytvořil jakýsi energetický most a vnímal jsem něco velmi příjemného a milého.

Na počátku roku 2018 jsem měl silnou touhu shlédnout několikrát za sebou film Láska přes Internet z roku 1998. Když jsem jej měl vidět potřetí, zaznamenal jsem ve svém nitru hlas, který mě upozornil na nějaké souvislosti, co přijdou vzápětí. Do celého procesu se totiž (podvědomě) zapojila i Bára z Opavy, s níž jsem prožil ve vztahu 10 let. 28. února 2018 mi SAMA OD SEBE bez mého popudu odeslala zhruba v poledne tři e-maily, v nichž se objevily odkazy na fotky určené na plochu PC. Hned ten první obrázek mě zaujal, byla to spící liška a dole v pravém rohu nápis Dream wallpaper.com. Asi za hodinu jsem obdržel další dva, tentokrát reklamní maily - první měl odesílatele "FOX" a druhý "Katie Fox". Těchto pět e-mailů v jediný den, v hodinovém rozmezí mi mělo něco sdělit. Bylo to napínavé a zároveň vzrušující, slyšel jsem Evin zřetelný hlas, který ke mně promlouval, komunikovali jsme spolu telepaticky a já začal tentokrát velmi pozorně film sledovat znovu.

Byl jsem vzrušením téměř bez sebe, jak jednotlivé souvislosti do sebe zapadly jak kostičky puzzle. FOX - to bylo jméno hlavního hrdiny Toma Hankse. Katie Fox bylo jméno jeho vyvolené, která (na konci filmu) převzala jeho příjmení - Katie Fox. A ta spící liška na pařezu s textem "Dream" mělo být další vodítko. Na začátku filmu se rozezní podmanivá skladba, tehdy mě napadlo, že je to hitovka od Sinead O Connor a tak jsem se snažil ji mezi jejími skladbami dohledat. Mezi nima však nebyla, zbývalo tedy stáhnout si soundtrack z tohoto filmu a záhy vyšlo najevo, že jde o skupinu Cranberries a její nejznámější titul s názvem Dream!!!

Evin hlas zaplesal a vnímal jsem, jak jí vyhrkly slzy do očí, asi jako mně - "jsi skoro u cíle, co jsem ti chtěla říct, tak si přelož slova té písně, to je ode mě pro tebe!"

All my life, is changing every day, in every possible way.

Celej můj život, se každým dnem mění, v každém aspektu.

And oh, my dreams, it's never quite as it seems, Never quite as it seems.

A moje sny, ty nikdy nejsou přesně takové, jak se zdá, Nikdy přesně takové, jak se zdá.

I know I've felt like this before, but now I'm feeling it even more, Because it came from you. And then I open up and see the person falling here is me, A different way to be.

Vím, že už jsem se takhle cítila dřív, ale teď to cítím mnohem silněji, protože to přišlo od tebe. A tak odhazuji zábrany a vidím, že já jsem ta, co do toho spadla, Je to tak jiné.

Ah, la da ah... La...Ah, la da ah... La...I want more impossible to ignore, Impossible to ignore. And they'll come true, impossible not to do, Impossible not to do.

Chci víc, nejde to přehlížet, Nejde to přehlížet. A ony se uskuteční, nelze jinak, Nemůže to být jinak.

And now I tell you openly, you have my heart so don't hurt me. You're what I couldn't find. A totally amazing mind, so understanding and so kind; You're everything to me.

A teď ti narovinu říkám, že máš moje srdce, tak mi neubliž. Jsi to, co jsem nemohla najít. Naprosto úžasný, tak chápavý a tak laskavý; Jsi pro mě vším.

All my life, Is changing every day, In every possible way.

Celej můj život, se každým dnem mění, v každém aspektu.

And oh, my dreams, It's never quite as it seems, 'Cause you're a dream to me, Dream to me.

A moje sny, ty nikdy nejsou přesně takové, jak se zdá, protože ty jsi můj vysněný, Můj vysněný.

Vnímám, že bychom si také měli objasnit pojem žárlivost. Eva Steinerová totiž není mým majetkem, je to svobodná bytost, jako každý z vás. Jestliže s ní chci žít, znamená to touhu po čistém sdílení. Každý žijeme svůj vlastní, osobitý, nespoutaný, jedinečný a neopakovatelný život a tím obohacujeme jeden druhého. Neznamená to, že si Evu přivlastním jako auto nebo židli. Můžeme žít spolu v jedné domácnosti, můžeme zároveň každý mít jiné zájmy, můžeme se stýkat s přáteli, můžeme se s nimi i milovat. Eva se může vášnivě milovat s mnoha muži a já se mohu vášnivě milovat s mnoha ženami, a přesto to neznamená, že bychom se my dva neměli rádi a nemohli spolu žít v jednom obývacím pokoji, vařit spolu jídlo, těšit se na sebe a přítomnost toho druhého, popíjet spolu kávu, čaj, ezdit na vodu, a každý den se k sobě tulit v posteli, dsotýkat se, objímat, líbat, mazlit, a třeba si i navzájem hladit a laskat chodidla.

Milujeme se i tak. Láska totiž nezná hranice a žárlivost s ní nemá nic společného. Je doslova hloupost žárlit na svého psa, jestliže mu dopřeji více pozornosti, než by si má partnerka představovala. (Pochopitelně je žádoucí lásku vysílat i pro ni, aby se necítila odstrčená - milovat vyváženou formou). A klidně takto můžete milovat i dvě, nebo třeba pět žen. Udržovat domácnost a rodinu se třemi ženami není nic výjimečného, za předpokladu, že si ti lidé rozumí, a mají se rádi. Žárlit lze totiž na cokoli, dokonce i na koníčky a zájmy, na něčí životní styl, na to, když můj partner objímá strom a miluje se s ním (vyměňuje si s ním svou energii), na lásku ke zvířatům, k přírodě atd. Žárlivost je totiž nedostatek sebelásky, sebeúcty a úcty k druhému, k jeho svobodné vůli, k jeho jedinečnému projevu. Žárlivost vede spolu s dalšími negativními vlastnostmi, jako je závist, nadřazenost a submisivita k otroctví a nesvobodě, ke konfliktům, k válkám, krveprolití a podobným projevům násilí. Rozhlédněte se kolem sebe, jak dnešní svět vypadá, jak se k sobě lidé chovají doma, na pracovišti, v obchodě, na ulici, a zkuste se nad tím zamyslet. Podoba světa je totiž taková, jací jsou lidé.